Ocitáte se na prahu čtyřicítky a stále se vám nedaří najít toho „správného“ partnera. Okolí na vás vysílá nechápající pohledy. Kamarádky s údivem komentují vaše zoufalé pokusy při seznamování. Rodiče spílají ruce k nebi a s prosebným výrazem v očích vás žádají, abyste slevily ze svých nároků. „Přece nechceš zůstat sama?!“. Tahle otravná věta vás začíná budit i ze spaní. Dlouhou dobu odoláváte veškerým tlakům, ale nakonec podlehnete pocitu, že jste někde musely udělat chybu. Jak je možné, že všichni ostatní jsou zadaní a vy jsme stále samy? Ano, potkáváte muže, ale jsou to většinou krátkodobé známosti. Vážnější vztah se vám z nepochopitelných důvodů vyhýbá.
Znovu tak usedáte k televizi se skleničkou vína a přemítáte co jste mohly udělat lépe. V myšlenkách se vracíte na střední školu. V té době si užíváte randění s chlapci vašeho věku a vychutnáváte si bezstarostné mládí. Některé z vás zakotví v dlouhodobém vztahu a po několika společných letech ho prohloubí v manželství. Časem pak přibydou děti a zdá se, že tyto ženy našly svůj dokonalý protějšek. Potlačíte osten závisti a přesvědčíte sami sebe, že tahle cesta není pro vás. Představa, že strávíte s jedním partnerem řadu let vás děsí. Když někoho slyšíte, jak říká: „jsme spolu už od svých šestnácti let“, stojí vám všechny chlupy na zádech. V pozdějším věku tyto vztahy obdivujete. Uvědomujete si, že se jedná o vzácný „úkaz“. Ano, nevidíte úplně pod pokličku jejich partnerství, ale zvenčí to na vás působí dokonale.
Vracíte se zpátky k sobě, do věku, kdy vám bylo dvacet pět let. Tady už si začínáte budovat pevnější vazby. Flirtování, zdá se už bylo dost a je na čase se „usadit“. Jenže v ten moment získáte práci snů. Pracujete od rána do noci, jste unavené, ale zároveň rostete. Pomalu si budujete kariéru až kolem třiceti let dosáhnete vytyčeného cíle. Teď konečně začínáte žít. Sklízíte plody, které jste před lety zasadily. Cítíte se přímo skvěle. Být úspěšnou ženou vám dodává sílu a sebevědomí. Vrháte se na cestování, na které jste doposud neměly tolik času. Vezmete kamarádku, rodiče, případně partnera, se kterým zrovna trávíte volný čas, až dojdete do bodu, že to není ono. Bylo by mnohem lepší trávit život se svou spřízněnou duší. Zjišťujete, že vaše hodnoty se změnily. Stejně jako vaše potřeby a nároky. Rozčilujete se, že jste to všechno nezjistily mnohem dřív. To byste určitě zůstaly s Honzou. Byl to skvělý a hodný kluk. Možná neměl takové charisma, ale postaral by se o vás, i o vaše společné děti. Měl všechny aspekty ideálního partnera, byl spolehlivý a milující. Jenže vám v té době připadal příliš „obyčejný“ a nudný. Vy jste toužily prožívat vášeň, dobrodružství a někdy možná i adrenalin. Honza neměl skoro žádnou chybu a možná to vás štvalo ze všeho nejvíc. I když před vámi Honza poklekl a dělal pro vás první, poslední, vám to nestačilo. Vzaly jste nohy na ramena a rychle jste ze vztahu utekly, dokud byl ještě čas.
O pět let později tomu nerozumíte. Co jste vlastně hledaly? Chtěly jste zažít „opravdovou“ intenzivní lásku. Pocit, kdy nemůžete na druhého přestat myslet. Nejíte, pořádně nespíte, ale když máte svého miláčka vedle sebe, vznášíte se. Přesně tohle se vám podařilo a byla to neskutečná jízda na horské dráze. Dlouho dobu jste opravdu zažívaly pocit neskutečného štěstí. Měly jste pocit, že i vám se konečně podařilo najít svůj ideální protějšek. O to větší bolest vám přineslo zjištění, že váš vyvolený není volný. Navíc vám o svém stavu neřekl pravdu. Zpočátku tomu nemůžete uvěřit. Pár měsíců, žijete v iluzi, že vaše láska překoná všechny překážky. Jenže bohužel, tohle není pohádka se šťastným koncem. Padnete až na úplné dno a ztratíte veškeré naděje. Když vám kamarádka při společné posezení u vína vtlouká do hlavy, že musíte vydržet, protože čas zahojí všechny rány, utíkáte se slzami v očích domů. Tam se zavřete na několik měsíců a modlíte se za zázrak. Ano, bolest se skutečně zmenšuje, až jednoho dne odezní úplně. Nakonec dokážete ve svém srdci nalézt odpuštění a přijmete fakt, že byste na svém rozhodnutí nic neměnily. Zřejmě jste si to měly prožít, abyste pochopily, na čem vám v životě opravdu záleží.
V den, kdy na dortu sfouknete třicet pět svíček vám, ale opravdu není dobře. Máte relativně všechno. V profesním světě jste dosáhly na nejvyšší metu, vyděláváte slušné peníze, máte kde bydlet, podívaly
jste se téměř do všech koutů světa, ale přesto jste uvnitř prázdné. Toužíte nalézt někoho, s kým budete moct sdílet zbytek života. Potíž je v tom, že nemáte ponětí, kde budete svůj vysněný protějšek hledat. Možností není mnoho a ty, které zůstaly, pocit frustrace uvnitř vás ještě zvyšují. Na diskotéce patříte mezi nejstarší návštěvníky. S neskrývaným zájmem zpovzdálí pozorujete mládež a nestačíte se divit, jak snadné je, se v tomto věku seznámit. Postáváte na baru a obracíte do sebe jeden drink za druhým. S kamarádkou se sice smějete, ale když vás během večera neosloví ani jeden muž, připadáte si absolutně nežádoucí. Na záchodě vám náladu zhorší pitomé světlo, ve kterém jsou začínající vrásky ve vašem obličeji vidět ještě víc. Možná, kdybyste měly odvážnější výstřih, podařilo by se vám někoho ulovit. Jenže je opravdu o co stát? Nebyla to stejně nakonec jen další známost na jednu noc? Ve vašem věku jsou stejně všichni zadaní. A rozbíjet někomu rodinu se vám rozhodně nechce. Vracíte se na bar s odhodláním užít si zbytek večera s kamarádkou. Jenže z parketu se line pomalá hudba a zamilované dvojice se k sobě tisknou tělo na tělo. To je to poslední, co jste potřebovaly vidět. Vymluvíte se na bolest hlavy a zklamaně odcházíte domů.
Ráno se s těžkou kocovinou probudíte. Na mobilu vám svítí zpráva od kamarádky Jany. Prý někoho potkala. Nechává nás to klidnou, protože jste přesvědčené, že z toho nic vážného nebude. Když však po půl roce, na třídním srazu ze základky, Jana všem nadšeně ukazuje fotku z ultrazvuku, máte vztek na celý svět. Jste nesnesitelně protivné a na hledání mužského protějšku opravdu nemáte myšlenky. Alespoň, že v práci se vám daří. Po delším rozhodování si koupíte drahý vůz, po kterém už opravdu dlouho toužíte. Záříte štěstím a vše se zdá být zalité sluncem. Jenže o týden později jste zpátky ve své pochmurné náladě. Znovu si kladete otázku, zda jste opravdu tak špatné? Ve vašem věku je přeci přirozené, že nechcete slevit ze svých nároků. Nebo byste snad měly? Pomalu se ztrácíme v tom, co vlastně chcete a po čem toužíte. Nerozumíte sami sobě a hlas vašeho srdce zmizel úplně.
Pouštíte tak myšlenku na vážný vztah z hlavy a raději se vrháte do dalších projektů. Nějakou dobu je vám celkem dobře. Uvědomujete si, že se máte opravdu dobře. Opakujete si, že byste měly být pokornější a cítit více vděčnosti. Přijmout život takový jaký je než se rozčilovat nad tím, že nemáte všechno. Navíc vztahy vašich kamarádek, také nejsou zcela ideální. Některé z nich se dokonce po letech společného života rozvádějí a musí začínat znovu, stejně jako vy. Navíc mají děti, což jejich situaci výrazně komplikuje. Nakonec to vypadá, že být sama, má řadu výhod. Nemusíte se o nikoho starat, nikomu se zpovídat a každý víkend můžete být na jiném místě a pokaždé s někým jiným. Je to vlastně příjemné zjištění, zbytečně jste se roky trápily.
Vrhnete se do nové strategie „žít naplno každý den“. Je to neuvěřitelné, ale v tomto duchu vydržíte dva roky. Je to parádní doba, plná úžasných a nezapomenutelných zážitků, které vám nikdo nevezme. Předstíráte, že vám nevadí, že vás muži mají pouze pro zábavu. Doma by vás nechtěli, prý jste moc náročné?! No a co? Stejně nikdo z nich nestál za to, abyste cokoliv měnily. Jejich výmluvy, že jste emancipované a nedostupné, značí, že se ani nenamáhali vás poznat. A tak snadno potvrdíte další pozvánku na luxusní wellness víkend.
V pátek před plánovaným odjezdem vás čeká prohlídka u gynekologa, kterou nesnášíte. Hlavně odtamtud musíte co nejdříve vypadnout, abyste všechno stihly. S doktorem, který se vás roky snaží marně ulovit, se dnes nepouštíte do žádné dlouhé diskuze. Jindy máte slitování a poslechnete si jeho stížnosti na manželku, ale dnes na tyhle řeči skutečně nemáte náladu. Prohlídka je u konce, když si přeci jen pan gynekolog neodpustí poznámku: „Chtěl jsem vás upozornit, že pokud chcete mít někdy děti, máte nejvyšší čas. Víte ve vašem věku dochází k omezené reprodukci vajíček a šance na přirozené otěhotnění výrazně klesají. Doporučuji vám vysadit prášky, pokud tedy máte stálého partnera a nechat všemu volný průběh. Kdyby se vám to nedařilo, budeme to spolu řešit.“
Zíráte na toho pomateného blázna s pusou dokořán. V té chvíli vám dojdou slova. V autě se rozpláčete. Po chvíli vzteky nadáváte na všechny řidiče, kteří podle nás jedou příliš pomalu. Blbec jeden, co si vlastně o sobě myslí? Kdo se ptal na jeho názor? Nadáváte ještě dlouho poté, co opustíte ordinaci. Plánovaný víkend po cestě domů odpískáte.
Znovu vás přepadne myšlenka na rodinu. Rozhodnete se tomu dát poslední šanci. Nechcete, ale žádné seznamky, bary, ani kamarády svých přátel. Chcete zkusit úplně něco jiného. Jezdíte na různé akce, kde byste eventuelně mohly svého milého potkat. Jsou to festivaly, koncerty, sportovní zápasy a různé vzdělávací semináře. Pracujete zejména na sobě. Tahle cesta vás naplňuje a dává smysl. Po všech eskapádách HO přeci jenom potkáte u automatu na kávu. Taková blbost, která by nás ani ve snu nenapadla. Dokázaly jste přenastavit vaše myšlení a začaly věřit, že to může vyjít. A ono se to vyplatilo.
Je pravda, že občas cítíte lehké pochybnosti a sami sebe se zeptáte, zda je to skutečně ten pravý? Avšak už jste se naučily, raději takové myšlenky z hlavy rychle vyhnat. Vaše rozhodnutí je žít pro daný okamžik. Pro tento moment je tedy odpověď zcela jasná. ANO, je to ten pravý. A pokud by vám to přeci jen nevyšlo, pak to bude další zkušenost a lekce na vaší životní cestě.
Je potřeba dodat, že jste nakonec přeci jen musely slevit ze svých nároků. Děláte kompromisy, které jste dříve odmítaly. Učíte se od druhého tolik neočekávat a přijímat partnera i s jeho nedostatky. Víte, že musíte být kritické hlavně k sobě, protože i vy umíte být nesnesitelné. Neustále máte na očích váš žebříček hodnot a učíte se komunikovat svoje potřeby. Mohlo by se zdát, že se jedná o náročný proces. Já tvrdím, že je tak složitý, jak si ho vytvoříme sami. Když se za několik měsíců intenzivního vztahu, objeví na vašem těhotenském testu dvě čárky, jste opravdu šťastné.
Příběh, který jsem s vámi sdílela je jen jeden z mnoha. Variant je spousta. Neexistuje žádné pravidlo, která z nich je správná nebo návod, jak byste měly postupovat. Vše záleží jen na vás samotných.
Ať už se nacházíte v jakékoliv životní fázi, chci jen, abyste si uvědomili, že nejdůležitější jste VY. Nenechte se manipulovat svým okolím a jednejte vždy v souladu se svým srdcem. Žádné vaše rozhodnutí není špatné. I když uděláte chybu, nebo zažijete zklamání, uvědomte si, že v daný moment jste jinak jednat nemohly.
Mějte prosím na paměti, že vaše životní spokojenost ve vztahu z velké míry závisí na vašem vnitřním nastavení.